Copeak.cz

Loni jsem po nocích vymýšlel a po několika měsících práce rozjel Faktofon. Komunitní projekt reagující na dezinformace a manipulace na sociálních sítích. Tohle téma mě dlouhodobě pálí, občas o tom něco napíšu (třeba Česko vs Finsko).

Princip Faktofonu pochopíš nejlépe z mého náborového postu níže. Ale ještě se vrátím o pár let zpět:

Je druhé kolo prezidentských voleb roku 2013 a v Blesku se v první volební den objevuje nepodepsaný inzerát. Schwarzenberg prý plánuje vracet majetky sudetským Němcům. Emoce zřejmě zafungovaly. Volební účast v druhém kole byla nečekaně vysoká – vystrašení voliči přišli zachránit Sudety a odstavit „cizáka“ knížete. IMHO šlo o první dezinformaci takového rozsahu u nás.

Tehdy jsem si říkal, že je třeba něco dělat. Napsal jsem docela dosti sdílený status na FB – kde už jsem navrhoval projekt informačních karet – volala mi Silvie Lauder a v Respektu pak o nápadu vyšel text. Čekal jsem bouři zájmu a… prdlajs.


Ale teď zpátky do roku 2025. Po 12 letech jsem se do toho pustil. Na FB jsem napsal tuto výzvu (dobře vysvětluje gros nápadu):

Lezou vám dezinformace krkem?
Hledám odbojáře a odbojářky pro nový projekt

Už vás někdy naštval lživý nebo manipulativní komentář na Facebooku, ale chyběl vám ten pravý argument nebo odkaz, kterým adekvátně zareagovat?

Znáte to, projíždíte komentáře třeba pod FB profilem ČT24 a narazíte na post, že na Ukrajině budují Třetí říši, co má 273 lajků. Ale skrolujete dál, protože sestavit a ideálně i ozdrojovat odpověď by vám zabralo hodinu a ten „blázen za to nestojí“. No jo, jenže ty komentáře čtou další tisíce lidí, kterým to může dost „rozhodit sandál“, dost je zmást a zasít zrnko pochybností.

Pomohlo by vám v tu chvíli mít po ruce takovouto kartu s ověřenými fakty, kterou by za vás někdo sestavil?
Něco, co můžete na dvě kliknutí vložit do komentáře jako odpověď nebo poslat rodině, známé/mu?

🙋‍♀️🙋‍♂️ Nebo by vás dokonce bavilo další karty přímo vytvářet či přidávat lepší fakta na existující karty? Dávat tipy na nová hesla, ověřovat fakta nebo pomáhat organizačně?

Jo? Tak mi s tím pojďte himmelherrgottdonnerwetter pomoct!-)

Opět jsem nic moc nečekal, ale do skupiny se rychle přihlásily stovky lidí.
Začal jsem proto obratem tvořit něco jako Wikipedii, platformu, kde by kdokoliv mohl tvořit stručné informační karty – v jednotném stylu, faktické, ozdrojované a srozumitelné pro každého. Cílovka karet: voliči podléhající dezinfu, 60 % národa podle STEM.

Záměrem bylo pomoci lidem, kteří chtějí reagovat na nesmysly.
A hlavně pomoci i těm, kdo mají v hlavě guláš z té záplavy infa a dezinfa.

Mimo samotnou appku jsem budoval i komunitu dobrovolníků – tvůrců, ověřovatelů a sdílejících. Od vysokoškoláků po seniory.

Nastudoval jsem si psychologické principy (kognitivní a behaviorální psychologie), aby karty měly co největší efekt. Ale věděl jsem, že potřebuji experty: pomáhali mi odborníci na UX, komunikaci a psychologii. S Faktofonem mi vypomohli: známý designér Jiří Sekyra, Tomáš Mrkvička, Martin Charvát nebo Peter Lelovič. Pomáhali mi kamarádi ajťáci nebo grafik Rohlíku.

Navrhl jsem logiku, procesy, strukturu i vzhled webu a karet, editor karet, funkcionality editoru i webu. Napsal jsem všechny texty, manuály (starter pack, Jak psát…) pro dobrovolníky, dělal hiring a taky první karty.

Vyvinul jsem vlastní AI modely pro psaní, zdrojování a ověřování faktů na kartách. Prompty jsem si dělal sám (s pomocí AI). Když ale komplexita přerostla limity ChatGPT, přizval jsem profíka, se kterým jsme to optimalizovali.

Celé to fungovalo skvěle. Doteď jsem na nás všechny pyšný. Dobrovolník napsal klidně jen kostru karty. AI ji dotáhla, zpřesnila, upravila formu, tone of voice a rovnou dohledala nebo ověřila zdroje. Další dobrovolníci fakta ověřili ručně. AI model vygeneroval JSON kód, který přechroustala webová appka a bez zásahu lidského grafika vyplivla kartu.

Pár karet připojuju níž. Všechny karty byly k dispozici na webu. Uživatelé si mohli dokonce namíchat vlastní kartu z dostupné banky faktů. Mohli si ji vyexportovat jako obrázek (různé formáty), text nebo odkaz na web. Zajistili jsme i opatření proti fakeům.

Celé to mělo potenciál stát se otevřeným nástrojem pro lidi, kteří chtějí bránit veřejný prostor proti cílenému rozeštvávání společnosti a současně důvěryhodnou informační platformou. Záhy nás ale zařízl Facebook. Přestože karty nesly jen ověřená fakta z důvěryhodných zdrojů, naráželi jsme na shadowbany a algoritmus, ve kterém se staly téměř neviditelné. Dobrovolníci neviděli dopad a postupně odpadli.

Web faktofon.cz jsem zatím shodil (funguje FB page), ale můžu ho znovu nahodit a ukázat, jak to celé fungovalo včetně AI modelů.

Co jsem se naučil:
1. Že do takhle velkých věcí už nemůžu jít sám. Externí pomoc je super, ale stejně jsem se na tom totálně utavil.
2. Testování! Měl jsem lépe otestovat produkt (karty) a pak vymýšlet celou fabriku.

Jak dál?

Faktofon se může uplatnit na jiných sítích a má i vzdělávací potenciál. Každý, kdo tvořil karty, se při tom učil. Nejen fakta – posílil i své kritické myšlení, argumentaci, práci se zdroji… Možná by to mohli používat učitelé ve výuce nebo projekty typu Jeden svět na školách, Zvolsi.info aj.

Zatím jsem to nevzdal. Mám dva kamarády, kteří na tom stále pracují. Připravujeme nový, dokonalejší AI model pro ověřování zdrojů a přemýšlíme, jestli Faktofon neimplementovat jako volitelný fact-check plug-in do otevřenějších sítí jako jsou Bluesky nebo W.

Na konci května to snad půjdu prezentovat na hackathon nového spolku Hacknipolitiku.cz. Jsem v kontaktu s členy Kateřinou Jiřinovou, Josefem Holým a Petrem Ocáskem.

Pokud tě k tomu cokoliv napadá, budu rád, když se ozveš!

Jsme v septimě. Je září roku 2005 a já si všímám prázdné kolonky pod seznamem spolužáků v naší třídnici. A volná políčka vždy vybízí k akci. Napsal jsem tam Radovan Žvejkal a netušil, co všechno tím spouštím.

V Radovanovu existenci dlouhý čas věřilo několik učitelů. Jeho nekonečnou absenci poctivě zapisovali do třídnice se slovy, kdy už se konečně objeví!

Záhy mi došlo, že se to skýtá víc: když už máme nového spolužáka, mohl by taky něco dělat! Něco velkého. Něco, na co sami nemáme odvahu. Lákala nás třeba sto let nepoužívaná školní půda. Co tam asi je? Minimálně kámen mudrců, golem nebo aspoň nějaké prvorepublikové harampádí. Ideální mise pro Radovana!

Cesta na půdu vedla přes školníkův byt, ale vše bylo do detailu naplánováno. Začala velká přestávka a 20minutový odpočet. Ťukáme na dveře školníka. Ticho. Zkoušíme kliku. Je odemčeno. Teď, nebo nikdy!

Vloupání do bytu a hledání klíčů od půdy bylo celkem vzrůšo. Máme je! Křičíme potichu. Vystoupali jsme na půdu. V centimetrových nánosech prachu se na zemi váleli mrtví holubi a fotky tříd z 19. století.

Ale my tam objevili i něco jiného. Dosud neznámou básnickou prvotinu Otokara Březiny Na kolejích…

Tedy objevili tak napůl. Předtím jsem ji celou vyrobil. Ale nestačilo naučit se psát rukopisem à la 19. století a s kamarády napsat dobově znějící básně. Vyrobil jsem i starý papír louhováním v kafi, stránky sešil s deskami školního sešitu po dědovi (úroveň falšování Zelenohorský rukopis!) a celý artefakt potajmu dostal do kabinetu na stůl profesorky češtiny. V balíčku adresovaném celé škole byly i fotky z půdy a několik důkazních fotek z Radovanovy návštěvy. A také vytýkavý dopis paní ředitelce, že se o takové poklady nestará.

Později nám paní profesorka líčila, že údajně všemu uvěřila a zalarmovala vedení školy. Dopis i fotky pak byly dlouhé roky vystaveny ve vlastní prosklené vitríně na chodbě a Radovanova akce byla zapsána do výročního almanachu školy i paměti všeho žactva a profesorstva.

Když se mě někdo zeptá, na co jsem ze své tvorby nejvíc hrdý, neříkám billboard Rohlíku. Říkám Radovan. Bylo v tom totiž všechno: romantika, napětí, příběh, detail, přesvědčivost, odvaha, humor, schopnost strhnout ostatní a skvělý vzpomínky.